Proč by mělo dítě lézt?

Když dítě leze, zapojuje všechny důležité posturální svaly (na krčku, mezi lopatkami, zádové, břišní i hýžďové), které bude následně potřebovat pro kvalitní vzpřímení v sedu i chůzi, a tím správný vývoj páteře. Při lezení dochází ke křížovému pohybu, díky kterému se dokonale propojují mozkové hemisféry. Tím se zlepšuje jeho rovnováha, orientace, koordinace i soustředění. Děti, které nelezou, mohou mít ve školním věku například problémy s učením.

Když dítě neleze, může to mít hned několik příčin. Důvodem může být slabé bříško, slabé ručičky nebo i kluzká podlaha v domácnosti, používání chodítka (které je často příčinou i špatné chůze). Možná mu rodiče příliš brzy nabídli sed a stavěli ho na nožičky, a tak dítě tuto velmi důležitou dovednost přeskočí.

Určitě je důležité dítě k lezení motivovat. Každé dítě je schopno se lezení naučit!

V první řadě je důležité dítě svlékat několikrát denně z kalhotek, plen a ponožek a v poloze na zádech ho lákat ke zvedání končetin nad tělíčko, obratu na levý i pravý bok s bočním vzpřímením a poté k obratu na bříško přes schoulení a boční vzpřímení.

2. Trénujeme klek na kolínkách a patách

Osmiměsíční dítě učíme klečet na kolínkách, které mu zpočátku přidržujeme vlastními stehny. Důležitost věnujte správnému položení nožiček, špičkami dovnitř a patami směrem ven. Dítě motivujeme na hračku a komentujeme, co s ním právě děláme.

3. Motivace a posilování

V této pozici ukazujeme dětem na zemi různé hračky nebo si prohlížíme knížku. Cílem je, aby se dívalo na zem či podložku a mělo zájem se o ni opřít. Jakmile se opře o zem ručkama, tak mu na ně přeneseme váhu a tím si postupně posiluje paže.

4. Střemhlavá reakce a nebo trakárek a zapojení ručiček

Můžeme si s dítětem hrát i tzv. střemhlavou reakci a trakaře. Dítě držíme zády k sobě kolem pasu a poměrně svižně ho přiblížíme k podložce. Cílem je, aby se naučilo zareagovat předpažením a opřením o podložku. Tato reakce je důležité i do budoucna při pádech. Po opření dlaněmi o podložku mu umožníme udělat pár krůčků pouze rukama. Tak se dítě učí držet váhu těla na rukou a posiluje paže, bříško i svaly mezi lopatkami.

5. Vlastní aktivitu podporujeme mohem dříve

Celkově je velmi nápomocné, když již dítě od 4. měsíce věku učíme zvedat hračky ze země, ze stolu či z podložky. Dítě sleduje hračku na zemi, a tím srovná hlavičku do osy s tělíčkem. V této poloze posiluje šíjové, mezilopatkové i břišní svaly. Touha zachytit hračku i zemská přitažlivost, ho vede k předpažení a často i k pokrčení kolínek pod tělo. Tato pozice, obličejem, rukama i kolínky k podložce se mu jeví tak přirozená, že se postupně o ni pokouší samo.

6. Trénování houpání v nákleku

Když už dítěti přeneseme váhu i na ručičky, jistíme ho pod břichem roztaženu rukou, kterou občas odlehčujeme, aby si dítě zkusilo vlastní váhu. Postupně přenášíme váhu dítěte střídavě na kolínka a ručičky a s pravidelným pohupováním mu zpíváme do rytmu "houpy, houpy, kočka snědla kroupy, ..".

7. V poloze na všech čtyřech

Držení dítěte kolem bříška a pasu můžeme postupné uvolnit a občas mu jen upravit poklek na kolínkách rukama. Stále ho vedeme k houpání a motivujeme na hračku k vlastnímu zájmu o posun vpřed.

8. Pozor na správné provedení!

Když se dítě houpe v prohnutí páteře, je vhodné mu poškádlit bříško ze stran, a tím ho nastimulovat k zapojení břišních svalů. Nejlépe se to dělá v nahotě, kdy i samotný krátkodobý chlad způsobí lepší zapojení všech svalů. Klečícímu dítěti šimráme po stranách bříško. Po chvíli ucítíme, že ho opravdu zapojilo. Dítěti je potřeba nabídnout pravidelný odpočinek.

9. Trénování lezení

Poslední fází je napovědět dítěti, jak se má posouvat dopředu a střídat tak končetiny. Jednou rukou ho jistíme pod bříškem a druhou rukou fixujeme lýtko a bérec pokrčené nožky do podložky. Rukou pod bříškem jemně přenášíme váhu dítěte střídavě dopředu a dozadu a slovně ho povzbuzujeme k přesunu ručky vpřed.

10. Trénink dělá mistra

Při všech činnostech pravidelně střídáme strany. Při všech hrách je důležité komentování veškerých činností, laskavé povzbuzování, trpělivé čekání na vlastní reakci dítěte a pravidelný odpočinek.