Co je to separační úzkost?

Proš se dítě najednou tolik bojí?

Kolem 8. měsíce věku dítěte přichází tzv. osmiměsíční (separační) úzkost. Jedná se o dobu, kdy je dítě na nějakou dobu doslova závislé na fyzické blízkosti matky. Bojí se cizích lidí i neznámých věcí (klidně i těch známých, s kterýma se ale nevídá denně).

Co to vlastně je a proč?

Období separační úzkosti se u dítěte objevuje v období, kdy získá lepší pohybové a orientační schopnosti, které jsou spojeny s touhou vzdálit se od maminky a poznávat či prozkoumat vzdálenější okolí. Toto přirozeně načasované období je velmi důležité z hlediska bezpečnosti dítěte. Je to způsobeno tím, že dítě řeší psychický rozpor. Na jedné straně se mu chce využít stále lepších schopností odpoutat se od maminky, vzdálit se od ní a prozkoumat okolí, ale na druhé straně má strach, protože vše se doposud dělo v bezprostřední blízkosti matky. Proto to řeší tak, že si mámu více hlídá, chce ji blízko u sebe. Vyžaduje, aby se mu věnovala a doprovázela ho na průzkumných cestách. Těch lákadel k průzkumu je však tolik, že je z toho unavené. Proto se nějakou dobu brání jakémukoliv kontaktu maminky s cizí osobou nebo v novém prostředí.

Jak na to?

Toto období se nejlépe překonává tak, že na jedné straně vyjdeme maximálně vstříc potřebám dítěte. Na druhé straně ho však pozitivně motivujete a povzbuzujete vlastním vzorem k přátelské a empatické komunikaci s okolím, se kterým přichází přirozeně do styku i bez vlastního výběru.

Z toho vyplývá, že pokud dítě v novém prostředí či při kontaktu s cizí osobou potřebuje být stále s námi, tak ho držíme více v náručí nebo si ho častěji usadíme do klína. Místo povzbuzování "neboj se" ho raději povzbudíme popisnou komunikací. To znamená, že když se něčeho bojí, tak si dítě přivineme k sobě a přitom mu uvolněně a s klidem ukazujeme a vysvětlujeme "Podívej, to je naše teta, teto, ahój! Zamáváme tetě, pápá!"...

Tímto způsobem ho učíme empatické komunikaci s okolím. Přitom však nechceme po dítěti, aby se uvolnilo hned. Respektujme, že mu to může chvíli trvat. Nejdříve se musí s celou situací seznámit, prohlídnout si ji, zvyknout si na akustiku, hlas, tváře i prostředí. Když mu to umožníme v naší něžné náruči, podpoříme ho vlastním láskyplným vzorem a dopřejeme mu dostatek času, pak se brzy uvolní a bude nás následovat.

I toto období časem přejde a z Vašeho děťátka bude svělý společník!